Zápis z prvního interstřediskového závodů R&R

23:00 pátek
Baterku, náhradní boty a hromadu ponožek, nůž, plynnovej vařič zapalovač, polní lopatu (WT*-to budem kopat mrtvolu nebo co ?) plavky a potápěčské brýle (WTF- v únoru ?) pas, hromadu jídla a německej slovník. A další nepodstatná spousta věcí. Vše pěkně zabaleno do krosny. Zabití času koukáním na film Vrať se do hrobu.

0:15 sobota
Vypnutí počítače, vzbuzení celé rodiny (samozřejmě omylem) nasazení krosny na záda, směr kulturák parkoviště-sraz všech účastníků

0:30 až neznámo kolik
dorazení na místo, rozdělení týmů, pak jsme dostali šátek se slovy: "zavažte si oči aby jste neviděli nasedňete do auta" Jedeme autem a nic nevidíme. Snažíme se vypadat chytře a tak odhadujeme podle stoupání a klesání a povrchu vozovky kde asi jsme. Jakmile jedeme z kopce po kostkách říkáme si že to bude asi Protivín avšak smích řidiče říká že to tak nejspíš nebude.

týmy: X: Vlastimil, Honzík Č., Carl
Martinez, Radek Č., Honzimil, Kristýna

Dorazení na start:
Jsme tu. Smrdí to tu jako kabinetu chemie. Nějakej kravín. Ukazujeme že máme všechny věci. Náš tým má vše a proto budeme mít do začátku nějaké výhody, druhýmu týmu cosi chybí.Mám hroznej hlad. Ještě jedna věc než začneme nás čeká. " ÚPLNĚ VŠECHNO JÍDLO CO MÁTE DÁTE DO TOHOHLE PYTLE". jelikož mám aspoň trochu slušné vychování tak ani moc nenadávám no a o tom že nám vzali GPS už ani nemluvě. A pak už jsme dostali mapu, jména nám moc neříkali. jsou na ní černé čtverečky. To jsou stanoviště. Po kázání co máme a nemáme dělat vyrážíme podle mapy na cestu.

Start
Dky tomu že máme v týmu dva chyté chlapce (Martinéze a Radka) se zorientováním není moc problémů. Pak je tu ještě jediná slečna z týmu- Týna. NO a pak už nejslabší článek týmu- já. Tak si jdeme k prvnímu stanovišti. Po jednom špatném zahnutí jsme zřejmě tam. Máme hledat nějaké místo označené reflexním páskem. Hledme stopy co by mohli zanechat pořadatelé. A NIC. Tak svítíme jak blbci do lesa a v tom se něco blejská. Jdeme tam a vskutku je tam cedule i informacemi. Odhadněte objem, výšku a druh stromu. posíláme sms s odpovědí.

stanoviště č. 1

Cesta ke druhému stanovišti podle foťáku čas foto po odchodu 3:07
Pak jdeme podle mapy dál. nebudu vás zatěžovat jaké vtipy jsme po cestě slyšeli. Často jdeme přes pole a proto pokud jde někdo před vámi šlapete přesně do jeho stop. Ovšem poku je ten před vámi o hodně větší jde se poněkud špatně v jeho stopách a když šlápnete do sněhu tak se boříte dost hluboko. Ocitáme se ve vesnici. Pokud mě paměť neklame tak je to jsou Dobšice. Ovšem na mapě která visí na návsi je nemůžeme najít. Jediné, co se nám povedlo rozštěkat nějakýho čokla a pak už to šlo jako domino- začali štěkat všichni. Nic méně jdeme dál na st. č. 2 k lomu. Tam po krátkém hledání nacházíme instrukce. Přeřezat nožem větev, uvařit vodu, oškrábat brambory a změřit teploměrem vodu- vše natočit a vyfotit. Vyndavám vařič a vaříme. Brambory jsou oškrabané. Větev osekaná. Ale i přes to, že voda vaří jako šílená naměřili jsme jen 68 stupňů celsia. Pak nacházíme mezi věcmi tři tatranky. Asi by jsme nějakou měli nechat pro druhý tým ale smůla. Máme fakt hlad

stanoviště č. 2 podle hodin na foťáku 4:07.

Cesta na stanoviště č. 3

Chlapci se naštěstí fakt dobře orientujou v mapě. Vyrážíme na trojku. V botách mám fakt mokro. Takže se mi jde už fakt špatně. a v hlavě mi pořád zní hláška z jednoho koncertu nirvany kdy Kurt Cobain po jedný písňi prohlásí: FUCK YOU ALL, THIS IS THE LAST SONG OF THE EVENING. V tomhle případě bych akorát vyměnil slovo SONG za slovo označujíci vzdálenost :-D. Jdeme, a když si svítíme na mapu začne na nás naproti ze silnice někdo volat: HÉÉÉJ čaááááu. A za chvilku mi volaj na mobil. Jsou to oni ale odbiju je, že nemam čas že závodíme a jde se dál. Už se rozednívá a my dorážíme k 3. stanovišti. Úkolem je běhat kolem kapličky na návsi deset kol s flaškou ve které je díra a stihnout to než vyteče voda.

Vzbudili jsme půlku vesnice a nějakej čokl nás chtěl sníst. čas 6:25

Rychle dělejte !!!!k stanovišti 4

BLA BLA BLA JSME ŠLI HROZNĚ DLOUHO AŽ JSME DORAZILI KE ZŘÍCENINĚ HRADU. TO BYLO V 7:11. Úkol zněl najít označenej kámen a zapálit svíčku a pak udělat na tom kameni svůj otisk prstu ve vosku. Když jsme ho našli, byl u něj boris- naše figurína kterou jsme vyráběli na výstavu.

Udělali jsme co jsme měli za úkol a nafotili důkazy a když jsme odcházeli volalo nám vedení že máme vzít figurínu s sebou . Tak jsem si jí posadil na záda ale to se jí asi nelíbilo a pořád sebou hejbala. Tak sem jí táhnul za nohu po zemi. Po chvíli jí upadla hlava. Pak se přetrhla v pase a vypadali z ní vnitřnosti tj. noviny a igelit. Pak jsme šli nejkratší cestou k výchozímu bodu. Takže přes pole.
to je on u nás v klubovně !!!! samozřejmě že ten s tou helmou !!! toho troubu vedle neznáte.

ÉJ TAK JSME TU.

Když jsme dorazili na smluvené místo, byli jsme tam jako první. A mohli jsme si vzít dva kousky ze svýho jídla !!!!!! já protože jsem člověk rozumnej tak jedna věc byla půlka chleba a druhá mléčná čokoláda. MĚLI JSME FAKT HLAD. NICMÉNĚ máme za sebou půlku cesty, a už teď aspoň mě nohy boleli slušně. Dostali jsme DVD a GPS rej si máme někoho poprosit jestli by nebyl tak hodnej a nepustil nás na POČÍTAČ OVŠEM HLEDEJTE NĚKOHO TAKOVÝHO V 9 RÁNO V MALÝ VESNICI. Přes moje slušný vychování jsem stejně začal nadávat. Ale odvážnější a vlezlejší část týmu to DOKÁZALA !!!!! Seděl jsem zrovna v zastávce busu když oni vyběhli že to maj a začal sem si rychle nazouvat ponožky. Ale stejně mi zdrhli. Tak sem volal jednou z týmu a nic, ani po osmé mi to nebral. Ale pak jsem je našel.
Takže jsme vyrazili směr- BUZICKÝ HRAD. Jdeme si krásně podle GPS po hlavní silnici a najednou mi volá bratranec z druhýho týmu: ČAU HONZIMIL, NEPŘEDJEL VÁS NÁHODOU ASI TAK PŘED DVĚMA MINUTAMA MERCEDES ? JO, NO TAK TO JSME BYLI MY. VZALI JSME SI STOPA. PALEC NAHORU A JEDEŠ. TAK ČAU MY SI JDEME PRO VÝHRU. položil.
paráda- nohy bolí

Aale když jsme dorazili na místo nikdo tam nebyl a až po chvíli jsme viděli jak z dálky přichází s tím, že je chlapík vysadil na návsi. Když jsme dostali sms co dál šli jsme nejkratší cestou- přes pole dál. Druhý tým nešel přes pole. JDEME, JDEME A JDEME. Dorazili jsme ke kostelu který byl už pěkně rozpadlej a měl vymlácený okna a působil dosti strašidelně. Natáčíme video a pak se dozvídáme internetovou adresu s dalšími informacemi. Okamžitě volám búnovi. Ale adresa neexistuje. Voláme vedoucímu a ten nám nakonec prozrazuje že jsme na konci své cesty. A že máme jít do cíle a kam. Jdeme a tam už na nás čeká první tým. Ale neprošel všechna stanoviště a tak jsme na tom vlastně líp. Ale jdeme ještě zpívat sněhulákovi píseň tohoto znění :

stavim sněhuláka ze sěhu,
má mrkev a bílou čepici,
jak mohla jsem jen tušiti že máma leží mrtvá v kuchyňi.
NA NÁ NA NÁNANA NÁ
Pan sněhulák

Píseň se mu líbiila a tak nám dovolil rozbít ho a v jeho útrobách byl klíč k pokladu. Když společně s druhým týmem otevíráme truhlu (CO MYSLÍTE ŽE V NÍ BYLO ? NAŠE JÍDLO KTERÉ JSME NA ZAČÁTKU ODEVZDÁVALI+ KOFOLA A TORTILLA CHIPSY) Tak jsme si dali piknik ve sněhu a nevěřili by jste, co dokáže člověk kterej 14 hodin nejedl. Míchali jsme tortilovou omáčku s čokoládou a věnečkama.
HLÁÁÁÁÁÁD- PIKNIIIIIK

A to už je konec !!!! Jedeme domů. Když sem přišel domů chtěl sem pak od půl sedmý večer jít na promítání města ember ale usnul jsem, SOTVA jsem si lehl a začal si nastavovat budíka. TÍMTO SE VŠEM OMLUVÁM JESTLI JSTE NA MĚ ČEKALI.

Takže- chodili jsme od 1:00 do asi 16:00 téměř nepřetržitě takže jsme velký skauti konec. tečka. šlus.